JAK SE RODÍ THÁLIE - Ajetoglass

JAK SE RODÍ THÁLIE

Fotografie a záznam z tvorby světoznámé sklárny AJETO. Tentokrát jsme zachytili zrod význačného ocenění ceny Thálie 2013. Cena Thálie je prestižní ocenění udělované Hereckou asociací od roku 1993 nejlepším divadelním hercům, zpěvákům, tanečníkům a dalším divadelním umělcům. Ceny Thálie vytvořili podle výtvarného návrhu architekta Bořka Šípka skláři ze světoznámé hutě AJETO v Lindavě u Nového Boru. Letos se ceny Thálie budou vyhlašovat už podvacáté.

Záznam z tvorby ceny Thálie naleznete zde




Ceny Thálie 2012 proběhly v Národním divadle (a v přímém přenosu České televize) ve znamení Ostravy

Sedmnáct skleněných trofejí, z toho jedna rozbitá.

Jubilejní dvacáté Ceny Thálie byly v sobotu 23. března vyhlášeny a předány na jevišti Národního divadla v Praze. Na nové, "antické" scéně Nikoly Tempíra, kam se na začátku spustila z provaziště Thálie ztělesněná Taťjanou Medveckou, uváděl ceremoniál už poosmé za sebou (a znovu s přehledem, nadhledem a vtipem) herec, dramatik a režisér Antonín Procházka. V úvodu mu prezidentským projevem sekundovala hlava pořádající Herecké asociace Jiří Hromada. V hledišti mu vedle stovek umělců naslouchali také předseda Senátu Milan Štěch, ministryně kultury Alena Hanáková a představitelé hlavních podporovatelů Cen Thálie, v prvé řadě Magnesie z Karlovarských minerálních vod, ing. Petera Kovarčíka a jeho marketinkové společnosti Czech Teleaxis, firmy Alukov , České pošty a sklárny AJETO Lindava.

Předávací rituál začal jako obvykle u Ceny Thálie 2012 pro činoherce do 33 let; laureátem se stal Matouš Ruml z mladoboleslavského divadla, jenž při děkovačce zmínil vedle domovského souboru Spolek Kašpar Jakuba Špalka a Komorní činohru Jiřího Bábka.

Jako první ze čtyř tháliových kategorií přišel tentokrát (opět pod režisérskou taktovkou Ondřeje Kepky) na řadu balet; z trojice finalistek vyšla vítězně Lucie Skálová, která loni zazářila coby Sakura v Posledním samurajovi uvedeném Národním divadlem moravskoslezským v Ostravě. Mezi muži vyhrál - jistě k velké potěše Vladimíra Nečase, předsedy taneční poroty a současně šéfa ústeckého baletu, který cenu předával, lotyšský umělec Roberts Skujenieks za roli Jima Morrisona v inscenaci The Beatles - The Doors v Severočeském divadle opery a baletu Ústí nad Labem. (Za zmínku stojí, že jmenovaná inscenace je autorským dílem Igora Vejsady, dlouholetého šéfa ostravského baletu, tedy i šéfa letošní baletní vítězky - další tháliové plus na kontě moravskoslezské metropole...)

Cena za celoživotní taneční mistrovství připadla Jiřině Knížkové, dlouholeté člence pražského Národního divadla.

Tři ceny se tentokrát - po mnoha letech - rozdaly i v oboru muzikál, opereta a jiné hudebnědramatické žánry, kde se od letoška rozšířily finálové nominace (stejně jako v operní kategorii) z dvojic na trojice žen a mužů. Hana Holišová, dcera brněnského dirigenta a pěvkyně, se dočkala Thálie za ztvárnění titulní postavy v muzikálu Papežka a potvrdila tak letité dominantní postavení Městského divadla Brno v tomto žánru. Jejím oborovým partnerem v laureátství se stal Jan Kříž (ano, ten, který na sebe v minulém prosinci upoutal pozornost pádem mezi diváky v pražském Kalichu při představení Robina Hooda) díky výkonu v úloze Dannyho Zuka v muzikálu Pomáda v pražském Divadle Kalich.

Tháliové pocty za celoživotní operetně-muzikálové mistrovství se dostalo Karlu Fialovi, vyučenému (ostravskému - sic!) kominíkovi a posléze vystudovanému pěvci, jenž (vedle legendárního filmového Limonádového Joea) vytvořil desítky divadelních rolí v Hudebním divadle Karlín během téměř čtyřicetiletého angažmá, které vzniklo díky Oldřichu Novému po Fialově neúspěšném pokusu o získání role smetanovského Jeníka v pražském Národním divadle. Tentokrát se brzký osmaosmdesátník dočkal na jevišti Zlaté kapličky dlouhotrvajícího aplausu povstalého hlediště..., prvního takového v průběhu tháliového večera. (Pro zajímavost - na divadle si Karel Fiala v "Limonádníkovi" zahrál dvakrát, ovšem pouze starého Kolaloka...)

V operním finále získala letos Ostrava čtyři želízka ze šesti možných, přičemž pánské trio nominovaných vzešlo komplet z ostravských premiér, takže mužskou Thálii měla Ostrava už předem jistou - jmenovitě se jí dostalo Aleši Brisceinovi, původně vystudovanému klarinetistovi-saxofonistovi, který se pak na Pražské konzervatoři vyškolil také ve zpěvu, načež se rozhodl věnovat se jedinému nástroji, a to hlasu. Cenu dostal za interpretaci Romea. Nedosti na tom - ženskou Thálii si coby Julie v téže inscenaci vyzpívala Jana Šrejma Kačírková, takže ostravští Romeo a Julie se rázem stali nejúspěšnějším loňským operním kusem u nás - a Šrejma Kačírková první nepřítomnou laureátkou v sobotním programu (na totéž datum měla už zdřívějška nasmlouvaný koncert...).

Cenu Thálie za celoživotní operní mistrovství obdržela sopranistka Helena Tattermuschová, dlouholetá sólistka pražského Národního divadla, jejíž první štací byla kdysi ovšem Ostrava...

Následovala další z letošních tháliových novot, ocenění mistrů loutkového divadla, a to hned dvojité. Nejprve si pro dvě miniatury skleněného zhmotnění Ceny Thálie, přišli Spejbl a Hurvínek vedení Martinem Kláskem a Michalem Bartákem a doprovázení ředitelkou Divadla S+H Helenou Štáchovou. Ta využila děkovacího rituálu k rýpnutí do zřizovatele, pražského magistrátu za macešský přístup k DSH, za snahu o jeho "zřízení". Primátor Bohuslav Svoboda, jenž je patronem letošních Cen Thálie, seděl při tom coby čestný host jen několik metrů před ní...

Po odlehčeném spejblo-hurvínkovském dialogu přišla na řadu "nezvláštní" Cena Thálie za celoživotní mistrovství v oboru loutkového divadla - jejím premiérovým laureátem se stal hlavní protagonista letitého královéhradeckého divadelního zázraku jménem Drak, režisér a pedagog přinejmenším evropského formátu Josef Krofta. Cenu však vzhledem k jeho akutnímu plicnímu onemocnění převzali jeho praděti - a sám umělec, za týden sedmdesátník, se vyhlášení zúčastnil jen slovně, po telefonu, přičemž ocenil, že si Herecká asociace po letech vzpomněla na "dřevěné umělce".

Pro druhou zvláštní cenu večera - tradiční Zvláštní cenu Kolegia - si poté na jeviště přišel fenomén české operety a muzikálu, dirigent Arnošt Moulík, jehož kariéra je spjata s karlínským a brněnským divadlem.

Finálové finále obstarali jako obvykle činoherci. Nejprve byla oceněna Gabriela Míčová za výkon v již nehrané inscenaci Odpad, město, smrt v již neexistujícím Pražském komorním divadle (v Divadle Komedie) - jedinečné je i to, že herečka dostala nedávno za stejnou roli ve filmové adaptaci téže předlohy Českého lva. A do třetice se Gabriela Míčová postarala o mimořádnost tím, že při vstávání ku potlesku na počest zasloužilé činoherečky (vizte dále) svou křehkou cenu shodila a rozbila.

Výroční pánskou činoherní cenu si odnesl Richard Krajčo, člen činohry pražského Národního divadla, původem ovšem Ostravan, a také spiritus agens hudební skupiny Kryštof - ovšem za výkon v pražském Divadle Ungelt, v inscenaci Deštivé dny.

Letošní pražskou činoherní dominanci stvrdila na úplný závěr večera laureátka Ceny Thálie za celoživotní mistrovství Jan Hlaváčová. (Její manžel Luděk Munzar, i letos přítomný v Národním divadle, byl stejným způsobem vyznamenán právě před rokem.) I v jejím případě došlo dlouhý potlesk vestoje...

Dvacátou slavnost českých divadelníků završilo posléze společenské setkání na nedalekém Slovanském ostrově neboli Žofíně.