HISTORIE LINDAVY

O založení obce nemáme žádné zprávy, ale pravděpodobně k němu došlo nejpozději na počátku 14. století. Poprvé se připomíná jako součást milštejnského panství Berků z Dubé v roce 1362, a její jméno "Lindawa - Lindenau" označovalo lučinu nebo háj s lipami.

Obec byla již od počátku 18.století, kdy byla začleněna do panství rodu Kinských, spojena s textilem a se sklem. Tyto dva průmyslové obory pak určovaly její prosperitu a význam pro okolí, o což se zasloužil zejména hrabě Josef Jan Maxmilián Kinský, pod jehož správu obec spadala od roku 1726. Ten zde založil několik textilních provozů, jako byla bělidla příze a plátna, ve kterých zušlechťoval lněnou surovinu, získanou od místních domácích výrobců a dále i bavlnu a bavlněné plátno. Textil ve vysoké kvalitě pak exportoval do Anglie, Španělska, Německa a Itálie.

V 1. polovině 19. století pak v obci vznikala celá řada nových textilních továren, barvíren, tkalcoven a kartounek v nichž se potiskovalo bavlněné plátno. V souvislosti s touto expanzí textilního průmyslu se v obci objevil a začal působit i významný textilní podnikatel Ignaz Richter z Dolního Podluží, který zde v roce 1816 založil svou továrnu na výrobu a barvení manšestru. Pobočku své firmy pak založil i v Lindavě, která byla v té době rozdělena na Horní Lindavu - Oberlindenau, kde poblíž nádraží místní železniční dráhy spojující Jablonné a Cvikov fungovala další významná textilka rodiny Grohmannů a Dolní Lindavu - Niederlindenau, kde se právě na tehdejší Sloupské ulici nacházela budova Richterovy tkalcovny a stříhárny sametu č.p. 167.

Ta například v roce 1930, tedy těsně před propuknutím hospodářské krize, měla asi 25 zaměstnanců pocházejících jak z Lindavy, tak i z okolních vesnic, pracujících pod vedením vedoucího provozu vrchního mistra Stolleho z Dolního Podluží. Přicházející krize ale znamenala celkový útlum průmyslové výroby a přinesla s sebou ukončení provozu nejen této textilky.
Ještě dlouho předtím, v roce 1895 byla na sousedícím pozemku Milde č.p.167 postavena barvírna příze tureckou červení s parním pohonem a elektrárna. Tu založil textilní podnikatel Ernst Humborg, pocházející z Barmen. Jeho potomek, Oskar Humborg mladší tuto budovu prodal roku 1933 firmě Rautenstrauch z Jablonného.
Do dnešních dnů se z ní ale kromě vyobrazení na fotografii bohužel nic nedochovalo.

V období 2. světové války byly opuštěné tovární budovy v celé Lindavě využívány k ubytování uprchlíků, přistěhovalců a válečných zajatců.
Po 2. světové válce pak musela většina původních německých obyvatel opustit své domovy a v roce 1948 byly tovární a zemědělské budovy znárodněny.

V roce 1950 byl v Lindavě založen Státní statek, který v budově bývalé stříhárny zřídil sklad a započal tak pomalý proces jejího faktického rozpadu.
V následujících desetiletích byla budova zcela opuštěna a bez užitku a dohledu ponechána devastaci až do roku 1992, kdy ji zakoupila firma Ajeto, která v následujících dvou letech provedla celkovou náročnou rekonstrukci a přestavbu ruiny na sklárnu.
Originální firemní štít textilní továrny Ignaze Richtera z Dolního Podluží můžete dodnes spatřit na východní fasádě sklárny a je jedním z mála fragmentů a dokladů připomínajícím dávnou historii a slávu této obce..